V

Lidi nebojte se!

 

 

Můžeme-li o společnosti uvažovat jako o organickém jedinci a o jedinci jako organickém celku, musíme se dostat k nevyvratitelnému faktu, že principy léčby situace, v níž jsme, jsou ve svém obecném pojetí stejné jak u jedince, tak u celku. Toto vzájemné propojení ve 20. století tušily mnohé teoretické vědecké práce předních kvantových fyziků (Wheeler, Max Planck) a dnes se věda posunula k prakticky ověřeným pokusům, z nichž díky chování těch nejmenších částic víme, že všichni jsme propojeni. Víme to i z toho, jak DNA reaguje na lidské emoce, a to i na velkou vzdálenost (koherentní emoce – výzkum z roku 1992-1995 Glen Rein a Rolin McCraty). Objevujeme tak již dávno objevené, to, co věděli v dávnověku chytří lidé, již pomohli svými idejemi utvářet náš současný židokřesťanský kulturní prostor, ve kterém se i nyní, po tolika staletích, stále ještě nacházíme. Jeden z jejich hlavních filozofických postulátů, obsažený v hermetické tradici, nám říká: Jak v malém, tak ve velkém. Jak v mikrokosmu, tak v makrokosmu.

Virus? Ano, ale virus vědomí. Strach.

 

A proto je potřeba si nejprve uvědomit, že současný stav není způsobem virem skutečným, hmotným a fyzickým, je způsoben především virem nehmotným, neviditelným, umístěným v jiném než fyzickém prostoru – je virem vědomí, a tudíž i vnímání. Proniká do nás skrze strach a má veškeré charakteristiky jako vir skutečný. Napadá hostitele a šíří se za účelem uchycení v co největším počtu hostitelů. A ano, je zde určitá část lidí nemocných, je zde část, která má příznaky, a pak je zde spousta, ale opravdu velká spousta lidí bezpříznakových, kteří se musí nechat otestovat, aby se zjistilo, že TO mají. Tento virus útočí na naše niterné lidské potřeby a je takzvanými elitami vytvořen především jako nákaza našeho způsobu života, aby v první řadě otravoval naši duševní integritu a bral nám prožívání darů, které máme vrozené od přírody, přirozeně, nebo pro ty z vás, kdo chtějí, od našeho Stvořitele.

Je to útok na naše posvátná práva, jako je právo dýchat čerstvý vzduch, právo komunikovat svobodně s ostatními lidmi a nebýt od nich izolován, právo na volný pohyb, právo na svobodné podnikání, právo vidět si navzájem do obličeje, když spolu mluvíme, a s tím spojené právo na vlastní identitu.

Více otázek. Více ticha. Větší jasno

 

A proto se ptám, co tak strašně hrozného, způsobilo to, že se omezila naše práva takto významně? Proč WHO těsně před vypuknutím tomu, čemu říkají pandemie, snížila dolní hranici smrtnosti pro to, co do té doby charakterizovalo každou epidemii, jako klíčový faktor rozlišení, zda epidemie je přítomna, či není? Jak se liší aktuální virový humbuk od klasického průběhu a zatím stále větší smrtnosti klasické chřipky? Proč se ve statistikách uváděla čísla nemocných dlouhou dobu kumulovaně? Proč se uvádějí úmrtí s tímto strašlivým virem a ne úmrtí pouze na tento strašlivý vir? Proč je tady koordinovaná mediální masáž, která má nevídaně prostoru? Proč systém tak výrazně utlačuje v mediálním prostoru odborníky z řad nelaické veřejnosti, kteří mají jiný názor a je mezi nimi spoustu špičkových vědců? Proč čelní představitelé jsou v jasném konfliktu zájmů s šířením zdravotně-pandemické hysterie a zároveň oni a jejich rodinní příslušníci přímo podnikají nebo podnikali v oblasti zdravotního materiálu a léčiv, údajně zabraňujícím této „epidemii“? Proč jsou dehonestováni lidé s jiným názorem na celou tuhle mašinérii a jejich vlastní zdravý úsudek je ubíjen demagogickým opakováním, že rozumět problému může jen odborník a ani ne lékař s praxí, ale pouze epidemiolog? To si jako neumíme poskládat známá fakta sami? O logiku zde ale nejde a o diskuzi už vůbec ne.

Na tyhle otázečky si musí každý z nás občanů najít odpověď sám. Pokud možno co nejupřímněji, aby to mělo ten kýžený efekt.

Pro ty z vás, kteří chtějí odpověď napsat černou na bílém, protože jedině tak to bude existovat, je to jediné slovo a společný jmenovatel všech odpovědí: Strach.

Vše je v nejlepším pořádku.

 

Tato viróza nese jméno strach a z vyššího principu vás má učinit odolnými vůči dalším podobným pokusům v budoucnosti, protože už je nejvyšší čas. Máte se konečně začít nebát a začít žít a vážit si normálních, přirozených věcí daných od Boha každému. Máte se probudit a nenásilně vyjádřit svůj odpor vůči těm, kteří si usurpovali právo využívat vaší vrozené důvěřivosti a touhy po tom vidět svět harmonickým a lepším, než se zdá být.

Vážení, vše je v nejlepším pořádku. Vir vědomí se sice šíří, ale my ho můžeme zastavit velmi lehce a okamžitě. Sami na sobě a sebou samými. Zaměřením své pozornosti do míst, kde se máme rádi, na to, jak se mít víc rádi mezi sebou, jak si pomoci a jak žít svůj život v souladu se sebou samými a svobodně, i přes útoky zvenčí. A začněme každý sám od sebe a své rodiny a svých nejbližších, protože pokusy o nápravu druhých dopadnou vždy špatně. Začněme tím, že se rozhodneme dnes se nebát a nedovolit viru šířit se přes naše obavy k našim nejbližším.

Není to o politice a příslušnosti k pravici nebo k levici. Ani o tom, zda nosit, či nenosit, to všechno jsou až body B. Rozhodněte se nevolit ve svém životě ty, kdo vás straší a cíleně ve vás vyvolávají strach až do míry, že sami nemůžete dýchat. Vždyť ta somatizace problému je očividná a jasná.

Nemůžeme dýchat, protože to, co příroda chtěla, abychom vydechli a tělo se toho zbavilo a opustilo jej, nadechujeme znovu a znovu. Stát nám nevymění roušku každé dvě hodiny, k čemuž jsou roušky pro jednorázové operace původně určeny. Ne, dýcháme v nich a s tím nadechujeme znovu to špatné, co mělo být určeno k tomu, aby šlo pryč. Ničíme si imunitu, a to pak může vést k tomu že budeme náchylnější k onemocnění, před kterým se jakože chráníme. Nehledě k tomu, že jak se říká ve starém českém přísloví: Odříkaného chleba největší krajíc. A já k tomu dodám: Chovejme se jako bychom byli nemocní… a budeme. Copak jsme zapomněli jak s intenzivním pohybem a nadechováním čerstvého vzduchu, přichází kolikrát i radost a štěstí, jen tak bez zjevné příčiny?

Naši předci také říkali, že kam nemůže slunce, tam chodí doktor. A měli pravdu. Vezměte si ty lidi, kteří se tak bojí, že nechodí ani ven, jen pracují ve městech a pak v rámci všeobecného dobra jsou doma aby nikoho nenakazili. Zdraví lidé, bez příznaků a s nimi celé rodiny. Proč doma nejsou jen ti, kdo jsou opravdu nemocní a mají zvýšenou teplotu? Proč není nikde statistika bezpříznakových s následnými rozvinutím toho strašlivého viru a těch, u kterých se nestalo po karanténě nic? Protože o to tady nejde… The show must go on.

Pokřivený rituál.

 

On je to totiž také hromadný rituál. V každé magické tradici se rouška/maska bere jako věc, která nás napojí na to, co reprezentuje její symbolická rovina a také jako prostředek, který umožní, abychom mohli odložit svou identitu pro právě prováděný rituál. V tomto případě jde o rituál strachu. A když se bojíme, jsme ovladatelní a zranitelní. A když se to dělá masově, účinek se násobí.

Jsme svobodné a mocné bytosti. Nepropadejme malosti a pocitu, že je nás málo, že nic nezmůžeme. Jelikož zde platí, že se jedná o vir vědomí, je zde ústřední postavou právě vědomí. A je známo, z experimentů již z roku 1972 (viz Maharišiho efekt) nebo ze zprávy využívající stejných metod, jež byly popsány roku 1988 v Journal of Conflict Resolution, že k „nastartování“ změny vědomí a ovlivnění celkové populace je potřeba √1 % populace (odmocnina z 1 % populace).

Nebojme se, a hlavně zahoďme rozpory v té odmocnině z 1 % a nenásilnými metodami odpírejme strachu a zdravému rozumu příčícím se pravidlům, která jsou nepodložená a mají nás uvrhnout do nesvobody horší než té totalitní.

A jak z toho ven, řešení ?

 

Navrhuji nakreslit si na roušky jednoduché heslo: „Říkám ne strachu“. Z něčeho, co mělo být symbolem útisku vědomí, se stane symbol odporu a nenásilného vzdoru. Jen tak lusknutím prstu, okamžitě. A celé se to sesype jak domeček z karet. Představme si reakci těch, kdo si přáli náš strach, když potkají během dne více lidí s tímto sdělením. Hrot šípu se začne obracet proti nim.

Je to jako v bojových sportech. Jak s minimálním úsilím dostat silnějšího protivníka na lopatky? Je to stejná metoda, která je používaná menšinou, která nám vládne. Stejná medicína. Nemají kapacity prát se s celkem. Jen s těmi pro ně nejnebezpečnějšími, kteří se postaví na odpor jako první. Jakmile se spojíme, situace se změní.

Nebojme se! Vše je v nejlepším pořádku. Jde jen o probuzení se. Nyní už je to vidět.